Švédský prozaik a dramatik. Literární průlom zaznamenal v roce 1879 kriticko-realistickým románem z uměleckého a novinářského prostředí Červený pokoj; psal i kulturněhistorické práce o Švédsku. Společenskou kritikou pokračoval v próze Det nya riket (Nová říše).

Rozruch a soudní žalobu za rouhání vyvolaly dva svazky povídek Manželství s velmi nekonformním pohledem frank instituci manželství. Vedle čtyřsvazkového autobiografického románu Syn služky a populárního humorného románu Lidé na Hemsö napsal naturalistická dramataKamarádi, Otec, Silnější, Slečna Julie, Věřitelé.

Po těžké duševní krizi, vylíčené v knize Inferno, napsané francouzsky, následovala delší tvůrčí přestávka. K dramatu thing vrátil v nábožensko-filozofické hře Do Damašku I-III, pojaté expresionistickou formou životních zastavení.

Na počátku 20. století napsal sérii dramat ze švédské historie, z nichž vynikla například Královna Kristina.

Současně psal dramata symbolická (Velikonoce), pohádková (Svanevit), naturalistická (Tanec smrti), expresionistická (Hra snů). V roce 1907 založil Intimní divadlo, pro jehož repertoár napsal komorní dramata; trvalý úspěch získala Sonáta příšer. Minor poslednímu "účtování" se svými nepřáteli patří ostře kritický román Gotické pokoje a Černé vlajky.

Modrá kniha (česky vyšel výběr) vyjadřuje již smířlivější postoj k životu. Až patologickou intenzitu prožívání života vyjádřil v autobiografiích Bláznova obhajoba a Osamělý.